Hlavní obsah

Články

Rok v přírodě: 33. dekáda - zima přichází (11/2025)

Publikováno: 30.11.2025 | Aktualizováno: 20.11.2026
Zasněžené Hesiny, rovinný, rozsáhlejší vlhčí les s podrostem na kyselejším podloží (Otradov-les Hesiny, 11/2025).

33. dekáda uzavírá listopad a zpravidla již přináší první výraznější nástup zimního počasí. Z hlediska vlivu na přírodu ji lze považovat za počátek časného zimního období. Tento vývoj sice nemusí nastat každoročně ve stejné intenzitě, první projevy zimy však již bývají zřetelné. Noční teploty mohou při vyjasnění krátkodobě klesnout až k −9 °C a ani během dne se hodnoty nemusí výrazně dostávat nad bod mrazu. Pokud takové mrazy nastoupí bez sněhové pokrývky, dochází k rychlému promrzání povrchové vrstvy půdy a v závislosti na délce mrazivého období začínají zamrzat i stojaté vody. Při silnějších mrazech se led postupně objevuje také na tekoucích vodách. Vítr působí v tomto suchém a chladném období obzvláště mrazivě. Při příchodu oblačnosti a srážek se teploty obvykle zvyšují. Noční minima pak zpravidla neklesají pod −5 °C a denní teploty se pohybují kolem 0 °C nebo mírně nad touto hranicí. Krajinu často pokrývá první sněhová vrstva o mocnosti přibližně 5 až 10 cm. Sněžení urychluje dokončení podzimních procesů, například opad posledních listů borůvčí či jehlic modřínů. Často se však jedná o mokrý sníh, který během teplejších dnů odtává. Povrch půdy opět rozmrzá a do přízemních vrstev atmosféry se uvolňuje značné množství vlhkosti, jež podporuje vznik typických zimních mlh. Toto období má většinou ještě přechodný charakter a bývá často zakončeno nástupem teplejší bezmrazé zimní fáze. Slunce se nad obzorem udržuje přibližně 8,5 hodiny denně.

Protože vegetace dosud nebývá utlumena dlouhotrvající souvislou sněhovou pokrývkou, lze na vlhkých loukách pozorovat výrazný kontrast mezi sytě zelenými trávníky a čerstvě napadlým sněhem. Některé druhy rostlin si zachovávají vegetační aktivitu i během tohoto chladného období. Česnek planý (Allium oleraceum) například vytváří nápadné sterilní porosty, které zůstávají zelené i za nižších teplot. Po výraznějších mrazech lze sledovat úplné odumření nadzemních částí pcháče rolního (Cirsium arvense), jenž přečkává nepříznivé období prostřednictvím rozsáhlého kořenového systému a na jaře znovu obráží z adventivních pupenů. Odlišnou strategii využívají dvouleté druhy pcháčů, například pcháč bahenní (Cirsium palustre) nebo pcháč obecný (Cirsium vulgare), které vstupují do zimy ve formě přízemních listových růžic. Vegetace již působí výrazně zimním dojmem. Kvetoucích rostlin rychle ubývá a také plodnice podzimních hub se vlivem opakovaných mrazů stávají stále vzácnějšími.

Také živočišná společenstva již fungují v plně zimním režimu. Mnohé druhy savců dokončují výměnu srsti za hustší zimní šat, zatímco řada bezobratlých přečkává nepříznivé období ve stadiu vajíček, larev nebo kukel. Drobní ptáci vytvářejí početnější hejna, která společně vyhledávají potravu v otevřené krajině, na okrajích lesů i v blízkosti lidských sídel. Pro zimní období je typické také houfování některých větších druhů ptáků a seskupování savců na potravně výhodných stanovištích. Celkový charakter přírody již odpovídá zimnímu období, přesto však bývá nástup zimy dosud proměnlivý a střídají se v něm krátká mrazivá období s přechodnými epizodami mírnějšího počasí.

projekt: Rok v přírodě

Květena Železných hor

Vranec jedlový - Huperzia selago (L.) Martius

  • Charakter stanoviště výskytu:Těžiště roztroušeného výskytu je zejména v horském až subalpínském prostředí. Roste na humózních půdách, převážně jehličnatých lesů, na alpínských loukách a na okrajích sutí.
  • Výskyt v Železných horách:Výskyt v rámci Železných hor je spíše vzácný. Těžiště s nejvíce lokalitami se nachází v Železnohorském podhůří, v oblasti pískovcových skal na Prosečsku, kde vranec osídluje různé rokliny mezi těmito skalami. Další historický výskyt byl pak zaznamenán na Hlinecku a v oblasti roklí NPR Lichnice. Všechny uvedené lokality se nacházejí v nižších nadmořských výškách. Chladné a trvale vlhké mikroklima hlubokých roklí však kompenzuje tuto skutečnost a vytváří stanoviště vhodná i pro výskyt vrance jedlového.
  • Nálezová data:Tomšova rokle (Bor u Skutče) - početné populace na pískovcových skalách velmi úzké, několik metrů hluboké tmavé potoční rokle táhnoucí se severo-jižním směrem k severu.

Lokality JOVIBARBA: Moravské podhůří Vysočiny - Blansko

Publikováno: 11.12.2025
Netřeskovce (Jovibarba globifera) ve skalních štěrbinách se podílejí na vzniku specifické vegetace (Blansko, 12/2025).

Lokalita je tvořena amfibol-biotitickým granodioritem s jižní expozicí. Jde o člověkem v minulosti odtěženou stěnu z důvodu uvolnění prostoru pro silniční komunikaci. Hornina, šedé barvy je pevná s výskytem horizontálních ploch, na kterých se místy uchytila zemina a umožnila tak výskyt teplomilným rostlinám skalních štěrbin. Specifické je i úpatí, kde je o něco hlubší půdní profil a i sem proniká výše zmíněná vegetace. Netřeskovec (Jovibarba globifera) se tu vyskytuje v menším množství. Mimo vegetační sezónu je i dosti náročné nějaké růžice zde nalézt. Vedle něho tu na skalách roste zejména rozchodník bílý (Sedum album), z teplomilných bylin pak sesel (Seseli sp.) či česnek (Allium senescens ssp. montanum). Ohrožení lokality není aktuálně urgentní, spočívá pouze v možném dlouhodobém vymizení druhu v důsledku velmi nízké populace, neboť pouze místy se rozvíjí nepočetné mikropopulace, které v případě zániku by populaci jen těžko výrazně obnovily.

(poslední potvrzení: Nekvinda 09.12.2025)

projekt: Lokality JOVIBARBA