Hlavní obsah

Články

Rok v přírodě: 06.dekáda - nástup teplého předjaří (02/2026)

Publikováno: 28.02.2026
Pasecká planina po roztání pozdního sněhu a za slunného počasí (Otradov-louky u lesa Vrchy, 02/2026).

06.dekáda navazuje na sníh bohatý závěr zimy. Přichází předjaří, které charakterizují jen mírně chladné noční teploty s pravidelnými ranními mrazíky, zejména za vyjasněných nocí. Denní teploty za slunných dnů jsou pak vysoké, šplhají k +10°C až +15°C, sníh i led z předešlého období velmi rychle roztává, vodní toky se rázem zcela naplní vodou z tajícího sněhu a zároveň se i bohatě vodou nasytí celá krajina luk, polí i lesů a v důsledku delší denní fáze, která dosahuje již téměř 11 hodin, se výrazně začíná startovat i dynamika růstu vegetace. Sněženky (Galanthus nivalis) i bledule (Leucojum vernum) v nivách a hájích potoků raší do květu, také lísky (Corylus avellana) na slunných okrajích lesů otevírají své jehnědy proudícímu větru, který se objevuje při tlakových a teplotních změnách. Různou vegetační aktivitu však lze pozorovat i na mnoha dalších, dosud nekvetoucích druzích rostlin. Charakteristická pro tuto dobu je i zvýšená aktivita ptáků, zejména sýkora koňadra (Parus major) se ozývá z mnoha světlých křovin a lesů. V tuto dobu můžeme spatřit na lukách hnědavého drozda zpěvného (Turdus philomelos), který se pak často ozývá z vrcholků stromů či světlých lesů melodickým hlasem a o něco většího, v hejncích přeletujícího, šedého drozda kvíčalu (Turdus pilaris) s drsným hlasovým projevem, na poli skřivana polního (Alauda arvensis) či v korunách stromů špačka obecného (Sturnus vulgaris), ve světlých hájích se ozývá kos černý (Turdus merula). Tito, pro tuto dobu typičtí ptáci, nám svojí přítomností a zpěvem signalizují blížící se příchod jara. V této době můžeme také pozorovat i zvýšenou aktivitu časných bezobratlých, jako jsou pavouci slunící se na slunci, z brouků vylézají z úkrytů slunéčka sedmitečná (Coccinella septempunctata), vylétají první včely (Apis mellifera), motýli a mnozí další.

projekt: Rok v přírodě

PĚSTOVÁNÍ: Asplenium scolopendrium - jelení jazyk celolistý

Publikováno: 11.12.2025
Asplenium scolopendrium - jelení jazyk celolistý, pěstovaná rostlina v kultuře (Otradov-zahrada, 12/2025).

Jelení jazyk celolistý (Asplenium scolopendrium) je naší vzácnou, kriticky ohroženou, spíše menší kapradinou se specifickým, tedy nezaměnitelným, vzhledem. V přírodě se s ní u nás můžeme setkat v Moravském krasu a v pohořích moravských Karpat. Její biotopové nároky jsou dosti specifické a zahrnují vlhká zastíněná místa s na humus bohatou půdou, v přírodě často ve vápencových oblastech (propasti, žleby). Druhotně se pak může objevovat i na zdivu ve starých otevřených studnách. Z důvodů ohrožení výskytu v přírodě, pro pěstování vždy používáme jen kulturní rostliny, kterým ovšem pro úspěšné udržení vždy musíme zajistit pro ně dosti specifické životní podmínky (chladnější zastíněné stanoviště s vysokou vzdušnou vlhkostí).

   Já jsem si tuto rostlinu pořídil zhruba před 10 lety. Umístil jsem ji v těsné blízkosti umělé vodní nádrže (kovová nádrž, která nezamokřuje půdu svého blízkého okolí), na místo které není nikdy zaplavované, mělo by být vlhké, drenážované a od celoroční vodní plochy v sousedství může rostlina získávat pouze vyšší vlhkost (zdaleka to není optimum, ale rostlině to napomáhá přežít sušší období). Hned vedle ní roste vrba, která zajišťuje, aby její stanoviště bylo stále minimálně v polostínu až stínu podle fáze dne. Samozřejmě tam může dopadat během dne i více světla, ale i tak je to místo, kde nedochází k dlouhodobějšímu vystavení rostliny intenzivnímu, zejména letnímu, žáru (přímý dlouhodobý sluneční svit a sucho silně poškozuje této kapradině listy). Půda byla zvolena bez jakéhokoli specifického nároku, tedy běžná, pouze jsem do ní přidal několik navětralých vápencových kamenů a i rostlinu jsem obložil několika většími vápencovými kameny (z lokality Hády, Brno), které se vlivem srážek přirozeně navětrávají, rozpadají a lokálně půdu obohacují. Lokalita výsadby je ve střední nadmořské výšce cca 510 m n.m. a rostlina po celé zimní období není přikrývána. Pokud je sníh je zcela zasněžená, pokud mrzne holomrazem je na relativně závětrném a okolní vegetací a zástavbou krytém stanovišti ušetřena před nadměrným vysycháním (přesto ani to nelze na tomto místě za velmi suchých a teplých období zajistit, tehdy rostlina ocení ochlazování alespoň umělou zálivkou). Při pěstování se ukazuje, že právě přeschnutí půdy a suchý vzduch jsou největšími nepřáteli zdárného procesu udržení, proto je dobré v nejsušších obdobích roku nějakou tu vodu dodat i zálivkou a zamokřením jejich listů. Přihnojování žádné nepoužívám a nemám dojem, že by vyžadovala nějakou specifickou výživu. Její růst je sice pomalejší, avšak při dosažení optimálních podmínek i docela nápadný. Pokud například během suchého období dojde k odumření mnoha listů, dokáže je následně v dalším období, pokud je chladnější a vlhčí (typicky teplejší vlhký zimní průběh zimy) zcela nahradit či být dokonce i vitálnější. Jde o druh, jehož celistvé až celokrajné listy přezimují. Důležitá je dlouhodobá stabilita stanoviště a vitální stav rostliny, pak často vydrží i krátkodobé výkyvy a dokáže zregenerovat v obdobích pro její vývoj příznivějších. Při dobré kondici vytváří nestejně dlouhé, rezavě hnědé výtrusnicové kupky. Jelikož optimum prožívá za vlhka a nižších teplot dochází k tomu při pěstování až v závěru roku, tedy v listopadu až prosinci, v závislosti na kondici kapradiny a průběhu počasí. Množení v kultuře se provádí převážně dělením trsů.

Lokality JOVIBARBA: Moravské podhůří Vysočiny - Blansko

Publikováno: 11.12.2025
Netřeskovce (Jovibarba globifera) ve skalních štěrbinách se podílejí na vzniku specifické vegetace (Blansko, 12/2025).

Lokalita je tvořena amfibol-biotitickým granodioritem s jižní expozicí. Jde o člověkem v minulosti odtěženou stěnu z důvodu uvolnění prostoru pro silniční komunikaci. Hornina, šedé barvy je pevná s výskytem horizontálních ploch, na kterých se místy uchytila zemina a umožnila tak výskyt teplomilným rostlinám skalních štěrbin. Specifické je i úpatí, kde je o něco hlubší půdní profil a i sem proniká výše zmíněná vegetace. Netřeskovec (Jovibarba globifera) se tu vyskytuje v menším množství. Mimo vegetační sezónu je i dosti náročné nějaké růžice zde nalézt. Vedle něho tu na skalách roste zejména rozchodník bílý (Sedum album), z teplomilných bylin pak sesel (Seseli sp.) či česnek (Allium senescens ssp. montanum). Ohrožení lokality není aktuálně urgentní, spočívá pouze v možném dlouhodobém vymizení druhu v důsledku velmi nízké populace, neboť pouze místy se rozvíjí nepočetné mikropopulace, které v případě zániku by populaci jen těžko výrazně obnovily.

(poslední potvrzení: Nekvinda 09.12.2025)