Tato dekáda svým charakterem plynule navazuje na předešlou, kdy stále dochází k neustálému střídání odlišných průběhů počasí, s tím že stále převažují ty chladnější průběhy. Střídají se krátká teplá období s obdobími spíše mírně chladnými, i když často i s celodenními mrazy. Sluneční svit nahrazuje oblačnost či dny (někdy i noci) teplejší s kladnými hodnotami. Ty vzápětí nahradí dny chladnější, kdy ani denní teploty nedosáhnou bodu mrazu. Noční mrazy bývají časté, avšak v krajině převážně bez sněhové pokrývky, nebývají již tolik extrémní. Při oteplování se objevují mrznoucí mlhy. Ve vyšších polohách se za tohoto teplotně proměnlivého počasí může objevovat i silná námraza na stromech a ledovka na podchlazených površích. Slunce sice již dokáže trošku zahřát, přesto zejména pod vlivem nočních mrazů se udržuje půda umrzlá, při vyšších teplotách pak plochy exponované Slunci rozmrzají a sytí se vodou z tajícího ledu, sněhu či námrazy. Také vodní toky z předešlého období opětovně pokryté ledem, pod vyššími teplotami mohou v této době roztávat (projevem je "bílý led", tj. led obsahující velké množství vzduchu). Sníh v naší oblasti již delší dobu není a i ledy na tekoucích vodách rychle mizí. Vegetace v této době již prošla dormancí a velmi pozitivně vnímá bezmrazá a vlhká období se stále se rychle prodlužujícím dnem, kdy délka denní fáze dosahuje již více než 9 hodin. Na prosvětlených místech můžeme pozorovat aktivitu semenáčků. Vedle již dříve klíčícího druhu svízele (Galium aparine) začíná klíčit další časný druh rozrazil laločnatý (Veronica sublobata), který také využívá konkurenční výhodu v podobě vyššího světelného osvětlení. Také u sněženek (Galanthus nivalis) lze v tuto dobu pozorovat přechod z vegetačního klidu do rané růstové fenofáze. Celkově však jde o období teplotně nestabilní, kdy se často ještě vrací noční mírné mrazivé teploty a i dny mohou být odlišné od teplejších prosluněných k chladnějším s výraznou oblačností. Často pak celou tuto dynamicky se měnící scenérii může zasypat i nový mokrý sníh, který při oteplování opět začne sytit půdu vláhou.

projekt: Rok v přírodě

Jelení jazyk celolistý (Asplenium scolopendrium) je naší vzácnou, kriticky ohroženou, spíše menší kapradinou se specifickým, tedy nezaměnitelným, vzhledem. V přírodě se s ní u nás můžeme setkat v Moravském krasu a v pohořích moravských Karpat. Její biotopové nároky jsou dosti specifické a zahrnují vlhká zastíněná místa s na humus bohatou půdou, v přírodě často ve vápencových oblastech (propasti, žleby). Druhotně se pak může objevovat i na zdivu ve starých otevřených studnách. Z důvodů ohrožení výskytu v přírodě, pro pěstování vždy používáme jen kulturní rostliny, kterým ovšem pro úspěšné udržení vždy musíme zajistit pro ně dosti specifické životní podmínky (chladnější zastíněné stanoviště s vysokou vzdušnou vlhkostí).

   Já jsem si tuto rostlinu pořídil zhruba před 10 lety. Umístil jsem ji v těsné blízkosti umělé vodní nádrže (kovová nádrž, která nezamokřuje půdu svého blízkého okolí), na místo které není nikdy zaplavované, mělo by být vlhké, drenážované a od celoroční vodní plochy v sousedství může rostlina získávat pouze vyšší vlhkost (zdaleka to není optimum, ale rostlině to napomáhá přežít sušší období). Hned vedle ní roste vrba, která zajišťuje, aby její stanoviště bylo stále minimálně v polostínu až stínu podle fáze dne. Samozřejmě tam může dopadat během dne i více světla, ale i tak je to místo, kde nedochází k dlouhodobějšímu vystavení rostliny intenzivnímu, zejména letnímu, žáru (přímý dlouhodobý sluneční svit a sucho silně poškozuje této kapradině listy). Půda byla zvolena bez jakéhokoli specifického nároku, tedy běžná, pouze jsem do ní přidal několik navětralých vápencových kamenů a i rostlinu jsem obložil několika většími vápencovými kameny (z lokality Hády, Brno), které se vlivem srážek přirozeně navětrávají, rozpadají a lokálně půdu obohacují. Lokalita výsadby je ve střední nadmořské výšce cca 510 m n.m. a rostlina po celé zimní období není přikrývána. Pokud je sníh je zcela zasněžená, pokud mrzne holomrazem je na relativně závětrném a okolní vegetací a zástavbou krytém stanovišti ušetřena před nadměrným vysycháním (přesto ani to nelze na tomto místě za velmi suchých a teplých období zajistit, tehdy rostlina ocení ochlazování alespoň umělou zálivkou). Při pěstování se ukazuje, že právě přeschnutí půdy a suchý vzduch jsou největšími nepřáteli zdárného procesu udržení, proto je dobré v nejsušších obdobích roku nějakou tu vodu dodat i zálivkou a zamokřením jejich listů. Přihnojování žádné nepoužívám a nemám dojem, že by vyžadovala nějakou specifickou výživu. Její růst je sice pomalejší, avšak při dosažení optimálních podmínek i docela nápadný. Pokud například během suchého období dojde k odumření mnoha listů, dokáže je následně v dalším období, pokud je chladnější a vlhčí (typicky teplejší vlhký zimní průběh zimy) zcela nahradit či být dokonce i vitálnější. Jde o druh, jehož celistvé až celokrajné listy přezimují. Důležitá je dlouhodobá stabilita stanoviště a vitální stav rostliny, pak často vydrží i krátkodobé výkyvy a dokáže zregenerovat v obdobích pro její vývoj příznivějších. Při dobré kondici vytváří nestejně dlouhé, rezavě hnědé výtrusnicové kupky. Jelikož optimum prožívá za vlhka a nižších teplot dochází k tomu při pěstování až v závěru roku, tedy v listopadu až prosinci, v závislosti na kondici kapradiny a průběhu počasí. Množení v kultuře se provádí převážně dělením trsů.

Lokalita je tvořena amfibol-biotitickým granodioritem s jižní expozicí. Jde o člověkem v minulosti odtěženou stěnu z důvodu uvolnění prostoru pro silniční komunikaci. Hornina, šedé barvy je pevná s výskytem horizontálních ploch, na kterých se místy uchytila zemina a umožnila tak výskyt teplomilným rostlinám skalních štěrbin. Specifické je i úpatí, kde je o něco hlubší půdní profil a i sem proniká výše zmíněná vegetace. Netřeskovec (Jovibarba globifera) se tu vyskytuje v menším množství. Mimo vegetační sezónu je i dosti náročné nějaké růžice zde nalézt. Vedle něho tu na skalách roste zejména rozchodník bílý (Sedum album), z teplomilných bylin pak sesel (Seseli sp.) či česnek (Allium senescens ssp. montanum). Ohrožení lokality není aktuálně urgentní, spočívá pouze v možném dlouhodobém vymizení druhu v důsledku velmi nízké populace, neboť pouze místy se rozvíjí nepočetné mikropopulace, které v případě zániku by populaci jen těžko výrazně obnovily.

(poslední potvrzení: Nekvinda 09.12.2025)