08.dekáda navazuje na předešlé slunečné, teplé, avšak relativně suché klima významnou změnou, která spočívá v příchodu vlhčího vzduchu od západu. Obloha se zatáhne, objeví se dešťové srážky (mnohdy jen slabé mrholení, při větším ochlazení od středních poloh i sněhové přeháňky či kroupy) a denní teploty poklesnou pod +10°C, délka denní fáze dne dosahuje 12 hodin. Tato pocitově chladnější změna je pro probouzející se přírodu nepostradatelným podpůrným impulsem spočívajícím v nastavení příznivějšího vlhčího mikroklimatu pro rozvíjející se vegetaci i ostatní organismy. Opadané loňské listí nasaje vlhkost a započne se rychleji rozkládat. Byliny na loukách (hvězdnicovité, jetele, šťovíky aj.) i v lesích (sasanky, pižmovky, violky ad.) začnou mnohem rychleji narůstat. Ve středně vyšších a inverzních polohách začíná rašit devětsil (Petasites albus). Objevuje se další vlna klíčení. Zajímavé je plošně hromadné vyklíčení semen javoru (Acer pseudoplatanus) ve stejné době. Mechy i lišejníky také bohatě nasají tuto vláhu. Předjarní vlhké mikroklima je velmi důležité pro úspěšné nastartování celé vegetační sezóny. Přesto tato vlhká mezidobí nemívají dlouhodobě trvalý charakter a ve velmi krátkých intervalech mohou být opět střídavě přerušována suchým, teplým a slunečným počasím, které znovu krajinu na povrchu rychle vysuší, zejména pak pokud je podpořeno větrem vznikajícím při změnách tlakových podmínek. Občasným jevem při vyjasněných nocích však stále ještě může být i ranní přízemní mrazík s jinovatkou, kdy teploty sice krátce (slunce po svém východu je rychle zvedne), ale přesto klesají až k -2°C. Na konci předjaří se mění charakter vegetace tím, že se objevuje počáteční aktivní ("zelený") vegetační podrost a to jak na lukách (trávy i byliny) tak i ve světlých lesích (hajní druhy). Odkvétají časné druhy dřevin (líska, olše, osika) a začínají naplno kvést vrby jívy (Salix caprea). Mnohé ostatní listnaté dřeviny mají nalité pupeny a některé z keřů začínají rašit (bez černý, střemcha).

projekt: Rok v přírodě

Jelení jazyk celolistý (Asplenium scolopendrium) je naší vzácnou, kriticky ohroženou, spíše menší kapradinou se specifickým, tedy nezaměnitelným, vzhledem. V přírodě se s ní u nás můžeme setkat v Moravském krasu a v pohořích moravských Karpat. Její biotopové nároky jsou dosti specifické a zahrnují vlhká zastíněná místa s na humus bohatou půdou, v přírodě často ve vápencových oblastech (propasti, žleby). Druhotně se pak může objevovat i na zdivu ve starých otevřených studnách. Z důvodů ohrožení výskytu v přírodě, pro pěstování vždy používáme jen kulturní rostliny, kterým ovšem pro úspěšné udržení vždy musíme zajistit pro ně dosti specifické životní podmínky (chladnější zastíněné stanoviště s vysokou vzdušnou vlhkostí).

   Já jsem si tuto rostlinu pořídil zhruba před 10 lety. Umístil jsem ji v těsné blízkosti umělé vodní nádrže (kovová nádrž, která nezamokřuje půdu svého blízkého okolí), na místo které není nikdy zaplavované, mělo by být vlhké, drenážované a od celoroční vodní plochy v sousedství může rostlina získávat pouze vyšší vlhkost (zdaleka to není optimum, ale rostlině to napomáhá přežít sušší období). Hned vedle ní roste vrba, která zajišťuje, aby její stanoviště bylo stále minimálně v polostínu až stínu podle fáze dne. Samozřejmě tam může dopadat během dne i více světla, ale i tak je to místo, kde nedochází k dlouhodobějšímu vystavení rostliny intenzivnímu, zejména letnímu, žáru (přímý dlouhodobý sluneční svit a sucho silně poškozuje této kapradině listy). Půda byla zvolena bez jakéhokoli specifického nároku, tedy běžná, pouze jsem do ní přidal několik navětralých vápencových kamenů a i rostlinu jsem obložil několika většími vápencovými kameny (z lokality Hády, Brno), které se vlivem srážek přirozeně navětrávají, rozpadají a lokálně půdu obohacují. Lokalita výsadby je ve střední nadmořské výšce cca 510 m n.m. a rostlina po celé zimní období není přikrývána. Pokud je sníh je zcela zasněžená, pokud mrzne holomrazem je na relativně závětrném a okolní vegetací a zástavbou krytém stanovišti ušetřena před nadměrným vysycháním (přesto ani to nelze na tomto místě za velmi suchých a teplých období zajistit, tehdy rostlina ocení ochlazování alespoň umělou zálivkou). Při pěstování se ukazuje, že právě přeschnutí půdy a suchý vzduch jsou největšími nepřáteli zdárného procesu udržení, proto je dobré v nejsušších obdobích roku nějakou tu vodu dodat i zálivkou a zamokřením jejich listů. Přihnojování žádné nepoužívám a nemám dojem, že by vyžadovala nějakou specifickou výživu. Její růst je sice pomalejší, avšak při dosažení optimálních podmínek i docela nápadný. Pokud například během suchého období dojde k odumření mnoha listů, dokáže je následně v dalším období, pokud je chladnější a vlhčí (typicky teplejší vlhký zimní průběh zimy) zcela nahradit či být dokonce i vitálnější. Jde o druh, jehož celistvé až celokrajné listy přezimují. Důležitá je dlouhodobá stabilita stanoviště a vitální stav rostliny, pak často vydrží i krátkodobé výkyvy a dokáže zregenerovat v obdobích pro její vývoj příznivějších. Při dobré kondici vytváří nestejně dlouhé, rezavě hnědé výtrusnicové kupky. Jelikož optimum prožívá za vlhka a nižších teplot dochází k tomu při pěstování až v závěru roku, tedy v listopadu až prosinci, v závislosti na kondici kapradiny a průběhu počasí. Množení v kultuře se provádí převážně dělením trsů.

Lokalita je tvořena amfibol-biotitickým granodioritem s jižní expozicí. Jde o člověkem v minulosti odtěženou stěnu z důvodu uvolnění prostoru pro silniční komunikaci. Hornina, šedé barvy je pevná s výskytem horizontálních ploch, na kterých se místy uchytila zemina a umožnila tak výskyt teplomilným rostlinám skalních štěrbin. Specifické je i úpatí, kde je o něco hlubší půdní profil a i sem proniká výše zmíněná vegetace. Netřeskovec (Jovibarba globifera) se tu vyskytuje v menším množství. Mimo vegetační sezónu je i dosti náročné nějaké růžice zde nalézt. Vedle něho tu na skalách roste zejména rozchodník bílý (Sedum album), z teplomilných bylin pak sesel (Seseli sp.) či česnek (Allium senescens ssp. montanum). Ohrožení lokality není aktuálně urgentní, spočívá pouze v možném dlouhodobém vymizení druhu v důsledku velmi nízké populace, neboť pouze místy se rozvíjí nepočetné mikropopulace, které v případě zániku by populaci jen těžko výrazně obnovily.

(poslední potvrzení: Nekvinda 09.12.2025)