1066 - Bitva u Hastings
14.října 1066 postoupili Normané k Telham Hill a Vilém Normanský poprvé uviděl anglickou armádu, která
byla roztažena po hřebeni Senlac v délce 700-900 m. Levé křídlo a střed měli angličané kryté
příkrým svahem a pravé křídlo močálem, což pro ně vytvářelo velmi výhodnou pozici. Vilémovi nezbývalo
jiné volby než čelný přímý útok. První 2 anglické řady byly tvořeny elitními družiníky (housecarls), což byli nejlepší
bojovníci tehdejší Evropy, kteří byli v brnění a v rukou svírali obouruční sekyry. Za družiníky stáli
houfy zemské hotovosti pod vedením thénů. Zemská hotovost byla vyzbrojena spíše skromně od obrněných po běžné
sedláky s vidlemi a kosami.
O půl desáté rozkázal Vilém svým lučištníkům, aby postoupili proti anglickým řadám a zasypali je deštěm
šípů. Angličtí družiníci se však efektivně schovali pod své štíty. Když se lučištníci pokusili přijít ještě
blíž, aby zesílili účinnost svých šípů, byli naopak zasypáni oštěpy, vrhacími sekyrami, šípy a kameny, což
je přinutilo k zmatenému ústupu. První útok tedy vypotřeboval Normanům zásoby šípů a Vilém se musel neustále
jen dívat jak se anglická armáda stále posiluje, nově příchozími. Asi po další hodině Vilém vyslal do boje
těžkou pěchotu, Bretonce na levém křídle vedl hrabě Alan Bretaňský, Normany ve středu a Vlámy na pravém křídle
vedl do boje Eustach Buloňský. Došlo ke krvavému boji, kdy obě ze stran utrpěly těžké ztráty, avšak angličtí
družiníci byli v lepší pozici a Normany vytlačili ze svahu dolů. Vilém vyslal na bojiště jezdce, kteří měli najít
skuliny v nepřátelských řadách způsobených pěchotou, ale žádné nenašli a opět byli odražení anglickými družiníky,
kteří dovedně využívali svých seker, které měly až 30 cm dlouhá ostří a dokázaly jedinou ranou odseknout i koňskou
hlavu. Vilémova jízda tedy spolu s pěchotou se dala na ústup.
A tu se stal jeden z rozhodujících okamžiků bitvy, jak bretonští rytíři s pěšáky ustupovali, tak odkryli nechráněný bok
normanského středu. Zde se ví jen, že to nebyl král Harold, nýbrž to mohl být králův bratr Gyrth nebo některý z thénů
či pouze spontánní reakce zeměbranců, v každém případě se vyrojily příslušníci anglické zemské hotovosti, obešly družiníky
a začaly pronásledovat prchající Bretonce pod pahorek. V témže okamžiku Vilém spadl nebo byl sražen z koně a někdo provolal,
že Vilém je mrtev. V této chvíli to již vypadalo, že angličané zvítězí. Avšak v zápětí se Vilém zvedl ze země a volal na své
muže, že je nezraněn. Tím překonal hlavní normanskou krizi. Bretonská jízda se opět zformovala a nyní začala masakrovat
nepříliš vyzbrojené a chráněné anglické pronásledovatele, kterých se z úpatí pahorku do svých řad vrátil ztěží tucet. Tato
chyba byla pro anglické vojsko katastrofální. Vilém však již také vypotřeboval své základní útočné zbraně (lukostřelce, těžkou
pěchotu a jezdce) a nyní již mu zbývalo pouze nasadit do boje muž proti muži. V této disciplíně války však byli mistry
angličtí družiníci, takže bitva se změnila v masakrující odrážení útoků Normanů. Později odpoledne však z nepochopitelného
důvodu angličané zopakovali svoji chybu v pronásledování Bretonců na levém křídle, výsledek byl opět pohromou, kde zahynuli
i Haroldovi bratři Gyrth a Leofwin. Haroldovi již nezbývalo více než opět zformovat své družiníky, kteří urputně odolávali
celému normanskému náporu. Do konce denního světla zbývaly už asi jen 2 hodiny, Vilém měl obrovské ztráty a začal se obávat
toho, pokud bitvu nevyhrají tohoto dne, že dojde přes noc k přeskupení Angličanů a jejich vyhlídky se notně zhorší, proto
chtěl zvítězit za každou cenu.
Vilém tedy opět poslal do boje lučištníky, kteří měli vystřelovat šípy velkými oblouky, aby dopadaly Angličanům na hlavy. Potom
poslal dopředu pěšáky se zdviženými štíty. Na hřebeni došlo opět ke krvavým bojům, ale Normané prolamovali pozici za pozicí, jízda
pak likvidovala malé oddělené skupinky Angličanů. V této poslední fázi boje došlo k zasažení Harolda nebo některého z jeho družiníků
do oka (jak je vyobrazeno na koberci z Bayeux). Před bitvou několik normanských rytířů odpřísáhlo, že musí zabít křivopřísežníka Harolda a ikdyž jich mnoho padlo, nakonec
se čtyřem podařilo prolomit kruh družiníků a Harolda rozsekali pod jeho praporcem. V okamžiku, kdy Harold padl se naráz zlomil
i odpor Angličanů, zeměbranci se rozutekli, pouze družiníci udrželi formaci. Normané družiníky dále pronásledovali a mnoho normanských
jezdců ještě zahynulo, když se v houstnoucím šeru zřítilo v rokli Malfosse na pravém okraji hřebenu. Haroldovu mrtvolu poté identifikovala
jeho žena Edita Labutí Šíje a poté byl uložen ve Walthamském opatství.
Parametry bitvy: Bitva u Hastings roku 1066
Angličané: |
Normané: |